Za vznikem Analog!BROS stojí čtyři osobnosti – Jakub Stýblo, Michal Škapa, Vladimír 518 a Štěpán Adámek. Jak jste se dali dohromady a kdo z vás nápad sítotiskové dílny inicioval?
S Vladimírem jsme dlouho mluvili o tom, že chceme mít sítotiskovou dílnu. Ne firmu, ale dílnu, kam přibereme ještě nějaké kamarády a budeme si tisknout. Když už jsem tomu začal opravdu věřit, tak jsem se o tom zmínil v jedné galerii, kam chodím rád na kávu, ať už pracovně nebo jen tak. Jejího majitele pana Pecku to tak nadchlo, že jsem za pár minut volal klukům, že můžeme začít nakupovat vybavení dílny. Exkurze do pravěku sítotisku spočívající v tisku na rámech z oken potažených silonkama a to všechno osvícený halogenkou se tím pádem nekonala. Vůbec to nevadí. Už tedy jen zbývalo, jak se budeme jmenovat, něco co bude... Bylo to velice vtipné a je zázrak, že se nakonec jmenujeme analog!bros a né „krek“ nebo „supahumans“. U toho už byl kamarád z koncertů a výborný kreslíř Štěpán Adámek a Michal Škapa, kterého jsem znal jenom z doslechu. Ten velmi brzo začal brát zpátečku. Vůbec nevím, proč jsem se snažil, aby neodešel, ale je to dobře. Pak jsem se ještě jednou snažil a přibyla Kristina Ambrozová a to je taky dobře, ale to až v další otázce.
 
Analog!BROS k sobě po dvou letech od založení přijalo první ženu – ilustrátorku Kristinu Ambrozovou. Jak velké změny přinesl do dílny ženský element?
Velikostí bych to přirovnal asi k tomu poslednímu zemětřesení v Nepálu a přišlo to ještě dřív, než jsme ji vůbec do analog!bros přijali, jak to u zemětřesení bývá, haha. Kristina má velký smysl pro detail a neuvěřitelnou chuť pracovat, takže všechno, co jsme chtěli a potřebovali, teď najednou máme a používáme... Merch, balící papíry, samolepky a kartičky, pohledy a všelijaký podobný blbosti, který jsou vlastně strašně důležitý. No a pak, když ještě sama vytiskla sedmibarevný tisk, to jsem teda koukal. To jsme jí prostě museli vzít, to už se nedalo přehlížet a dělat že nic.
 
V dílně máte ruční sítotiskové stoly, jeden pro papír a plátno, druhý pro textil. Můžete nám ve zkratce popsat proces práce s oběma stroji?
Kristina nám ještě z radosti, že jsme ji vzali, koupila sítotiskový stroj na trička. Nic velkého, dá se v podstatě tisknout jen jedna barva, ale potřebovali jsme ho. Děláme si na tom vlastní merch a pak různé malé zakázky pro kamarády a jejich projekty. Hlavní činnost se ale odehrává na tom velkém profesionálním ručním sítotiskovém stroji formátu B1. Proces je na obou strojích absolutně stejný. Jen pro tisk na trička používáme rámy s jinou hustotou síťoviny a tisková deska je dřevěná ve tvaru trička, na které se tričko navlékne. Velký stůl má velkou perforovanou hliníkovou desku, kde se díky podtlakové vývěvě papír na stůl doslova přilepí a dá se vytvářet dokonalý soutisk. Jinak je proces stejný; předloha se buď nakreslí, nebo vytiskne na pauzák či folii, na síto se nanese světlocitlivá emulze a nechá se proschnout. Na osvitovou jednotku už peníze nezbyly, a tak jsme si jí podle Michalova návrhu a výpočtu postavili. Při osvitu se děje to, že světlo působí na emulzi a vytvrzuje ji. V místech, kde je tisk, se ale světlo přes černou plochu tisku nedostane na emulzi a ta se tak nemůže vytvrdit. Po osvitu síto vymyjeme a nevytvrzená emulze odteče a objeví se motiv. Síto se připne na stůl a tiskneme.
 
Jaké jsou podle vás hlavní přednosti sítotisku oproti digitálnímu tisku?
Jediná přednost je asi cena. A to i v případě tisku serigrafií v nízkých sériích: je to pořád nejlevnější umělecký tisk a ještě s přidanou hodnotou. Sítotisk není však vhodné řešení všech tiskových úloh. Máme ještě studio giclée tisku 44" Print, ve kterém se věnujeme tomu nejkvalitnějšímu tisku na archivní papíry nebo plátna dle daného standardu. Takových tiskáren u nás v ČR není mnoho. Děláme opravdu velmi kvalitní tisky pro zajímavý okruh umělců. Ale přes tu všechnu nádheru, ten nejdůležitější proces provádí tiskárna sama a to mi vadí! U sítotisku si můžeš dělat, co chceš. Přímo během tisku dostaneš nápad a uděláš ho hned! Na druhou stranu toho jde hodně pokazit. Takže u sítotisku jsi prostě tiskař, u digitálního tisku jsi jen operátor.
 
Na webu Analog!BROS visí upozornění, že kromě vlastní volné tvorby tisknete i na zakázku pro veřejnost, ale musí se vám to líbit... Narazily jste na nějaké zakázky, které vás zaujaly natolik, že jste se na nich podíleli s radostí?
To je asi většina zakázek, fakt, máme asi štěstí. Samozřejmě dostáváme i klasické poptávky blbostí, to říkáme na rovinu, že neděláme. A někdy se zase z toho, na co se těšíme, stane pruda. Třeba vizitky, ty neděláme, to už musí být... a za tu dobu, co fungujeme, jsme je tiskli snad jen třikrát. A jednou člověk, pro kterého byly, když je dostal do rukou, prohlásil, že je to moc sítotiskové a že se mu to nelíbí. To jsem byl teda zmatenej :) Jinak je to radost.
 
S jakými umělci spolupracujete? A jaké tisky jdou v poslední době nejvíc na dračku?
Pohybujeme se mezi lidmi, kteří se umění věnují. Takže většina lidí, se kterými spolupracujeme, jsou buď naši kamarádi nebo kamarádi kamarádů a tak dál. Namátkou, David Böhm a Jirka Franta / Maria Makeeva / Prokop Bartoníček / Jan Hořčík / David Krňanský / Pasta Oner / Point / Obic / X-dog nebo studia a projekty:  Anymadestudio / Maestrokatastrof / Carton Clan / PageFive / Bigg Boss / Drawetc / Trafačka r.i.p. / RAW / Art Amnesty / Festival otrlého diváka / Galerie Pecka... A nejvíc na dračku jde překvapivě náš merch. Mrkněte na naší prodejní webovou galerii poster44.cz, kde kromě zmíněného merche prodáváme tisky autorů, se kterými spolupracujeme i tisky autorů z analog!bros.
 
(Jakub Stýblo, spolumajitel Analog!BROS)

Více...





V Musictownu si člověk může pořídit hudbu na různých nosičích. Předpokládáme, že gramofonové desky jsou pro tebe stěžejní. Cítí to tak i tvoji zákazníci?
Pro mě osobně jsou desky opravdu stěžejní a myslím, že to tak má i většina mých zákazníků, což se odráží v růstu prodeje vinylů na úkor ostatních nosičů. I ve vnější komunikaci se v první řadě prezentuji jako obchod s deskami. Napovídá tomu koneckonců i samotný název Musictown Record Store.
 
Vinyly jsou v dnešní době populární jak u kapel, tak i jejich fanoušků. Jde podle tebe jen o krátkodobý trend?
Podle zkušeností mých kamarádů ze zahraničí do Prahy velký boom vinylů ještě nedorazil. Do budoucna očekávám spíše útlum prodeje CD, zatímco desky a digitální hudba přežijí. Dnešní malé kapely nabízí svou hudbu právě digitálně a zároveň se všechny snaží vydat i LP. Jejich fanoušci si pak s nadšením pořizují gramofonové přehrávače a poptávka roste.
 
Přestěhoval ses s Musictownem z rušného obchodního centra přímo pod Žižkovskou věž. Jaké změny s sebou nová adresa přinesla?
Nová adresa pro mě znamenala svým způsobem osvobození. A to od pravidel, která jsou v nákupních centrech direktivně nastavená seshora. V Europarku Štěrboholy, kde obchod fungoval sedm let, jsem byl malou jednotkou a neměl jsem tolik možností se vyjádřit a projevit víc vlastní iniciativy. Na nové adrese jsem přizpůsobil sortiment a dal jsem větší prostor nezávislejší produkci, která je mému vkusu bližší. Na druhou stranu nejsem ani na Žižkově úplně vyhraněný jen jedním směrem a své místo tu mají i komerční interpreti, aby si každý přišel na své.
 
Ve svém obchodě jednou za čas pořádáš živé koncerty. V čem je ti blízký tento typ komorních hudebních akcí?
Živá vystoupení do obchodu s hudbou patří, přestože na to lidé u nás nebyli tolik zvyklí. Kapela svým vystoupením podpoří prodej svého nosiče i konkrétní místo, kde se dá pořídit. Nejdůležitější je pro mě blízkost interpreta, jehož fyzická přítomnost je tady mnohem hmatatelnější než v klubu, natož pak ve velkých arénách. Je to jako by kapela hrála u vás v obýváku a to je fascinující pocit.
 
Který z pražských klubů je tvůj nejoblíbenější?
Mám rád klub NEONE, kde o víkendech hrají taneční hudbu, která mě baví. Do MeetFactory pak pravidelně chodím na živé koncerty a mým dalším oblíbeným místem je Basement Bar, kde je kromě kvalitní hudby i příjemné prostředí.
 
Určitě máš doma velkou sbírku desek. Kterých kousků si opravdu ceníš?
Kupuju si jen ty desky, které opravdu chci, takže si cením celé své sbírky. A konkrétní kousek? Můžu jmenovat například desku Nicolase Jaara Space Is Only Noise, kterou jsem si před třemi lety pořídil v Londýně a dnes je to už nedostupný titul.
 
(Jakub Sedláček, majitel Musictown Record Store)

Více...















































Spud. je netradiční průvodce po Praze, který upozorňuje na zajímavá místa a podniky, jež rozhodně stojí za návštěvu. S Polaroidem v ruce mapujeme čtyři různé oblasti, a to jídlo a pití, obchody, pracovní prostory místních kreativců a architekturu. Spud. se soustředí na neokoukaná místa s neopakovatelnou atmosférou, na kavárny s tou nejlepší kávou, obchůdky s tím nejnápaditějším zbožím, dílny či ateliéry těch nejšikovnějších designérů a architektonické zajímavosti s tím největším kouzlem. Spud. je také hlavně o lidech, kteří za vybranými lokálními projekty stojí. Bez jejich invence a odvahy splnit si svůj sen by byla Praha o mnoho chudší. Všem proto patří naše velké díky!
 
Tereza a Michal
info@spud.cz / 728 764 380



 
Cena: 330 Kč

Poštovné: 70 Kč

jméno a příjmení
e-mail
telefon
adresa dodání
počet kusů českých
počet kusů anglických
poznámka




 
Boho Vintage Concept Store, Francouzská 76, Praha 10
BOTAS 66, Křížkovského 18, Praha 3
BOTAS 66, Skořepka 4, Praha 1
Cihelna Concept Store, Cihelná 2b, Praha 1
EMA espresso bar, Na Florenci 3, Praha 1
Funbikes, Bořivojova 108, Praha 3
I Need Coffee!, Na Moráni 7, Praha 2
K-A-V-K-A, Krocínova 5, Praha 1
Knihkupectví Bendox, Osadní 34, Praha 7
Lazy Eye Showroom, Ibsenova 3, Praha 2
Nanovo, Týnská ulička 8, Praha 1
Polagraph, Husinecká 14, Praha 3
Pragtique, Pasáž Platýz, Národní 37, Praha 1
Super Tramp Coffee, Opatovická 18, Praha 1
Triko kafe & koloniál, U Nikolajky 12, Praha 5
VNITROBLOCK, Tusarova 31, Praha 7
Pokojík, Smetanova 45, Brno
Slowatch, Laurinská 19, Bratislava
SUPERSENSE, Praterstraße 70, Vídeň